Jak jsem (do)běhala a (do)jógovala

Běhání...Zpočátku se mi do toho vůbec nechtělo. Bylo to hlavně tím, že mě do něj tlačilo okolí. Tak to zkus, prostě nasaď boty a běž....Tím víc jsem se blokla a řekla si, že tohle já nikdy dělat nebudu. Až se trochu vyčistilo pole a "hlavní" běžecká mánie přestala (období jara), tak jsem s myšlenkou vyběhnout začala koketovat.

Nějak se to všechno v mé hlavě sešlo a já se prostě jednou večer rozhodla, že nasadím tenisky a vyběhnu. No a světe div se - nebylo to zas až tak špatný. A protože já jsem na tohle docela magor, tak jsem začala běhat poctivě každý den a jeden den v týdnu jsem si dala pauzičku. Stáhla jsem si appku a kochala se výsledky po každém běhu. Analyzovala jsem kolik kalorií jsem spálila a porovnávala, co za jídlo by to bylo např. půlka Magnumu :D

Protože v každém sportu chce člověk cítit/ vidět progres, zvýšila jsem si hned po týdnu kilometřáž. Z 2 km na 2,5 km a pak na 3 km. Byla jsem celá nadšená a šťastná, že mi to "jde". Chápejte, já v životě neběhala a tohle se mi zdálo být docela fajn na neběžce. Asi by to bylo moc jednoduché, kdybych se postupně dostala na 10 km a začala běhat maratony. Osud mi to samozřejmě zařídil jinak a můj běžecký sen se rozplynul jak pára nad hrncem.

Můj běžecký outfit

Po (pouhých) 14 dnech běhu mi doslova vypověděly kolena. Nechápala jsem, co to má znamenat. Nikde jsem  nespadla, špatně nedošlápla. Prostě z ničeho nic jsem měla pocit, že je mám zalité v olovu. Jakobych je měla ze železa a nemohla s nima nic dělat. Nemohla jsem absolutně vylízt schody (bydlíme ve 3. patře bez výtahu), nemohla jsem čapnout, jít na všechny 4. V hlavě jsem se utěšovala že jsem to asi jen přepálila. Odpočinu si, koupím si nějaký krém a tinkturu a bude to OK. Jenže ani po týdnu to nepolevovalo, ba naopak. To už jsem vážně dostala strach, že to asi jen natažený sval nebude. Hlavou se mi honily ty nejhorší scénáře, co snad může hlava vymyslet. Psychicky jsem na tom byla špatně. Bála jsem se, že to bude vážný.

Pochroumaná kolena mě úplně vyřadily z aktivního života, nemohla jsem udělat skoro ani krok. Belhala jsem jako stařena. O neběhání ani tak nešlo, jak o vypuštění jógy. Má ranní praxe byla najednou tabu. Ano, jednalo se asi o 15 min denně, ale já patřím do tábora, který vyznává, že je lepší (a prostě celkově pro tělo prospěšnější) každý den 15 min pohybu, než 2 hodiny v kuse jednou za týden. Ta absence měla na mě hrozný dopad. Byla jsem z toho tak nešťastná a smutná. Tělo začínalo zamrzávat, duši zakryl tmavý mrak a to pouhý týden po nepraktikování jógy.

Takže nic jiného než rendez-vous u doktora mi nezbývalo. Návštěva nemocnice - co vám budu povídat. Já to nemusím, ale to asi nikdo. Diagnóza taková všelijaká, doktor mi udělal obstřik do pravého kolena a za měsíc na kontrolu. Naštěstí po obstřiku se koleno začalo zlepšovat. Troufla bych si říct, že teď - což je cca týden a něco od ošetření je koleno funkční tak na 90%.

A jak to bývá - v nejhroším si vše uvědomíš. Uvědomila jsem si (ještě víc, než kdykoliv předtím), že mám neskutečné štěstí. Štěstí, že mám obě nohy, obě ruce a celý pohybová aparát relativně v pořádku. Že hýbat se svobodně je dar a měli by jsme si ho vážit a hlavně využívat. Že některé problémky, co si řeším v hlavě jsou tak směšné. A tak, v největších bolestech, kdy jsem nevěděla, jak si ty nohy mám dát, aby mě nebolely, jsem si slíbila, že moji praxi jógy ještě zintenzivním a že nebudu líná si rozrolovat podložku.

Jak se říká vše zlé je pro něco dobré. Tahle zkušenost postrčila váhavou Verču k vyplnění přihlášky prvního "intenzivnějšího" kurzu jógy, který absolvuji v srpnu. Je to takový střed mezi workshopy a lektorským kurzem. A tím pádem si postupně splním svůj slib sama sobě.

Takže až se vám nebude chtít sportovat pod klasickou záminkou, která pramení z čisté lenosti, tak si vzpoměňte na to, že někdo nemá dar hýbat se a dal by cokoliv za to, aby se mohl jít projít po svých třeba do parku.

S láskou, V.

P. S.: A co se týče běhání, tak nevím. Jsem hodně zklamaná a bojím se mu znovu vložit důvěřu (moje kolena). Asi tak, jako když jste ve vztahu a někdo vás podvede. Těžko se vám vrací k němu důvěra. Uvidíme, čas a osud ukážou...