Velikonoční dovolená díl I. - Černé a Čertovo jezero, Pancíř, Brčálník

Cestování miluju. Nedám na něj dopustit. Zbožňuju zážitky spojené s cestováním. Ráda poznávám nové kraje, země, místa, přírodu, lidi....A je mi fakt jedno jestli cestuju po ČR a nebo do zahraničí. Jasně, za hranicemi je to takové "exotičtější" (taky o dost dražší), ale i naše malá zemička je opravdu nádherná.

Proto nemám ráda sezení doma a nic nedělání. Většinou při každé volné chvíli sbalím batoh/kufr/kabelku a vyrážím. No a to i tentokrát, když jsem se dozvěděla, že budu mít přes celé Velikonoce volno. Prst na mapě padl na Šumavu. A proč? Inu nikdy jsem tam nebyla a hlavně už od základky jsem toužila vidět naše ledovcová jezera. Jejich vývoj napříč tisíciletími je neskutečný, až pro mě takový zázračný. Matička příroda je prostě kouzelnice.

Co vám budu povídat, cesta byla dlouhá. Dle mapy 4,5 hodiny, samozřejmě jsme dělali přestávky, takže se cesta ještě víc protáhla. Na hotel jsme dojeli pozdě večer, ale s vidinou toho, že zítra můžeme vstát a hned ráno jít objevovat krásy Šumavy.

První den po snídani jsme si naplánovali 11,6 km túru s trasou: hotel - Špičácké sedlo - Čertovo jezero - Černé jezero a zpět. Trasu jsme vytvořili jako okruh, takže nazpátek jsme šli jinou cestou než tam. Cesta byla celkem v pohodě, sem tam mírné stoupání, ale nic hrozného. A co se týče jezer? Tak ty mi totálně vzala dech! Jsou průzračně čisté a jejich hladina se pyšně třpytí. Okolí jezera je klidné, jen slyšíte chválu a údiv z úst turistů.  Jezera jsou lemované srázem, takže si dokážete představit tu romantiku. Přilehlá panenská příroda ještě více umocňuje zážitek. Na tuhle túru počítejte cca 3,5 hodiny chůze (plus nějaká ta svačinka).

 Poslední snížek na sjezdovce a moje half moon pose :-) v rámci #yogaspringchallenge s Jógou Dnes

Cesta od Čertova k Černému jezeru...

 Černé jezero a můj Velbloud :-) #yogaspringchallenge

Při zpáteční cestě jsme míjeli pramen Svobody (tur. odpočívadlo)

Následují den byl v plánu okruh: hotel - Pancíř - Můstek - Brčálník - Špičácké sedlo. Tahle túra vás bude stát 12,4 km v nohách, ale dle mě taky stojí za to. Opět výstupy tam nějaké jsou, ale dalo se to přežít. Pancíř je hora, na které stojí stejnojmenná turistická chata s rozhlednou z roku 1923. Do chaty ovšem nesmí pejci, takže jsme měli smůlu. Nezdržovali jsme se a dále pokračovali na Můstek, což je taky hora, která ale bohužel o svoji chatu přišla při požáru. Odpočinout si zde můžete v přístřešku. My měli docela větrno, takže jsme rychle zblajzli sváču a pokračovali jsme dál na Brčálník. Po cestě jsme narazili na krásnou studánku, bylo to jako zjevení...cítila jsem se jak v pohádce. Bublající voda, domeček na studánce a vše krásně zelené - nádhera.

Na Můstku jsou po chatě vidět základy, škoda jen, že nepostavili novou...

Studánka jako z pohádky, ochutnali jsme všichni :-)

Brčálník je místní částí vesnice Hojsova Stráž. Nachází se zde Penzion Pohádka a taky Pohádková země. Zemi jsme vynechali a radši jsme využili pohádkové stezky, která vede přímo do Špičáckého sedla (my ji teda šli opačně). Stezka není nijak náročná, ale já jsem měla docela dost za celý den, tak jsem se modlila, aby byl konec :-D. Celkově túra zabere 4 hod (plus opět svačina či oběd).

Celé dva dny nám naštěstí počasí přálo, i když upřímně jsem si myslela, že bude každou chvíli pršet. O nás by tak nešlo jak o pejska. Měla jsem strach, aby nepromokl a nenachladil se. Ale vše dobře dopadlo a večer jsme padali unavení do peřin.

A na jakou túru jsme se vydali dál? Pokračování příště....